Trosky, zrcadlo a barevné dilema

Rodinný výlet na Trosky skýtal muži s foťákem dvě výzvy. Tou první bylo nafocení nových šperků a vitráží projektu Stained Glass Prague. Tou druhou bylo pokusit se vyfotit krajinu do rodinného alba a udělat to tak, aby bylo možné zachovat barevné podání starého foťáku.

Bylo to asi takhle. Muž s foťákem nepoužíval starý přístroj na kinofilm. Měl malou, obyčejnou digitální zrcadlovku. Ale často vzpomínal, jak si kdysi dávno vyvolával vlastní negativy a z nich fotky. Ještě jako dítě strávil mnoho hezkých chvil v laboratoři a temné komoře. To bylo moc dávno.

Dnes si představuje, po více než čtvrt století, že jen pokračuje dál a nikdy nepřestal. Proto svoje fotodeníky píše jazykem starých fotek z analogu. A nad mnoha z nich sedí a vidí, že vypadají líp s fotorealistickou postprodukcí. A nakonec je stejně předělá, možná zničí. Říká tomu kód 21. Aby si pamatoval, který digitální filtr to je a jeho deníky měly konzistenci a souvislý příběh. Kupodivu, ač si jsou třeba původně podobné, je každý barevný zápis úplně jiný, protože tento postup s každým jen trochu jiným odstínem poskytuje jiný výsledek.

Cestou na Trosky už věděl, že kód 21 v podzimní krajině nefunguje. Vyskytují se tam totiž barvy, ze kterých kód 21 dělá cosi, čemu fotografové říkají omalovánky. Muž s foťákem o tom přemýšlel. Trápila ho představa, že by měl narušit styl barevných obrázků ve svých denících.

Takhle nedávno vyfotil zámek Červená Lhota.

Těch fotek vzniklo víc. Čím více podzimní oranžové obsahují, tím uměleji působí. Těmito myšlenkami se muž s foťákem zaměstnával cestou na Trosky. Věděl ale, že sem jede hlavně fotit produkty. Šperky a vitráže. Jejich výhoda je, že se fotí do katalogu, a tudíž je o barevném podání rozhodnuto předem.

Muž s foťákem se opět vracel do produktového žánru, o kterém zhola nic nevěděl a se kterým si dělal, co chtěl. V hlavě si tvořil obrázky vitráží s věžemi v pozadí a s českou krajinou. Líbilo se mu to. Na svoje dilema zapomněl.

Muž do té doby fotil z produktů téměř jenom šperky. Vitráž se ukázala být zajímavější a také vhodnější pro 35 mm ohniskovou vzdálenost. Výzvou se ukázaly být zrcadlové prvky, které zlobily. Vitráže totiž tvořily nejen kousky barevných skel, ale také malá zrcátka. Činila mu potíže. Odrážela totiž nejen okolí, ale i jeho. A to on nechtěl. Chtěl představit vitráž pohledem kolmo k její rovině. Jiný úhel záběru nedává u plochých výrobků smysl. Co však ukazuje zrcadlo, když na něj namíříte foťák pod úhlem 90°? Ano. Přesně.

Díky tomu vzniklo několik set fotek úplně k ničemu. Až na téhle se to nějakou záhadou povedlo. Není vyfocená zcela na kolmo, ale prvky v pozadí zdánlivě zkreslují hlavní motiv tak, že na první pohled působí dojmem fotky pořízené z kolmice k vitráži.

Medvěd na ní jakoby vstupoval do jeskyně, pronásledován malou plošticí. To je asi to hlavní, co na tom snímku muž s foťákem nakonec považuje za zábavné - propašování náznaku příběhu do produktové fotky. Tahle navíc nevznikla na hradě Trosky, ale až po cestě domů. Muž s foťákem řídil a jeho žena navrhla zastavit na lesním parkovišti a zkusit najít pár zajímavých scén navzdory špatným světelným podmínkám. Tato fotka s medvědem a jeskyní vznikla díky vykotlanému stromu, který umožňoval fotit skrz.

Dalšího medvěda dali ke stěně, aby odpočíval na kameni. Jakoby říkal, koukni, jak mi to sluší.

Muž s foťákem nakonec vůbec nevyfotil Trosky. Respektive ne obě najednou. Vznikla jen jedna fotka z hradem, ale je na ní pouze jenom jedna z trosek. Je součástí deníku. Proto je omalovánková.

Když se muž s foťákem vrátil domů a zpracoval fotografie podzimní české krajiny obvyklým postupem, trochu se zděsil. Když se zeptal své ženy na názor, řekla mu, že kód 21 je komix. A možná ano. Pouhá karikatura vzpomínky. Ilustrace do dětské knížky.

Dilema o barevné postprodukci zůstalo nevyřešeno. Muž s foťákem se nechce vzdát kódu 21. Připadá mu zajímavý a nevyzpytatelný. Někdy udělá zajímavou fotku a někdy přebarvenou pitomost. Někdy dýchne jako dávná vzpomínka, někdy urazí jako děvka s lacinou rtěnkou. Ovšem, jsou to jen zápisy. A jejich autorem není fotograf, ale muž s foťákem.