Náměstí v klidu Míru

Dlouho jsem nic nenapsal, protože jsem dlouho nic kloudného na ulici nevyfotil. Povedla se spousta jiných fotek, ale ty jsou spíš do rodinného alba nebo jako reportáže. Myslím, že fotografické projekty "Kateřinka" a "Matějíček" nepřekoná nic.

Ale zpátky na ulici.

Náměstí Míru je skvělé. Strávil jsem na něm celé jedno odpoledne. Původně jsem tam chtěl jen začít a pokračovat dál. Jenže se tam toho dělo tolik, že chodit kamkoliv jinam nemělo vůbec smysl.

Kouzlo první.

Bývají tam trhy. A kde jsou trhy, tam jsou lidi. A kde jsou trhy, tam je vysoká tolerance k focení. Lidi se baví, interagují spolu. Vznikají zajímavá zátiší.

(Náměstí Míru, Praha 2018)

Kouzlo druhé

Další skvělá věc na Míráku je ta, že odpoledne tam svítí paprsky v ose kostela, trhů a parku. Se sluncem v zádech nebo z boku se tam dá narazit na zajímavé efekty. Občas svítí dokonce až pod zem.

(Náměstí Míru, Praha 2018)

Kouzlo třetí

Kostel a dlažba. Kostel není přehnaně historický, zejména ve spodní části je spíše minimalistický, takže skýtá relativně úhledné a geometrické pozadí, na němž se může ledacos zajímavého odehrát.

(Náměstí Míru, 2018)

Takhle si často připadám. Je to jedna z těch "věšteckých fotek", kdy si člověk není úplně jistý, jestli ještě chodí po městě s foťákem nebo losuje tarotové karty.

Kouzlo čtvrté - bonusové

Prague Beer Museum. Je hned za rohem a mají tam spoustu dobrot.

Na tomto degustačním místě zápisu bych si rád do deníčku poznamenal, že se vrácím ke kódu 21. Jiná barevná podání jsou hezčí, jenže kód 21 je strašně zajímavý a je můj. Chutná mi. Mňam.

(Náměstí Míru, Praha 2018)