Na tři krále a tak dále... les

Prostě les. To byla první a největší věc, co jsem chtěl vždycky fotit. Je to jedno z nejtěžších témat na světě. Během loňského roku mi přišlo takřka nefotitelné. Skoro všechny fotky, co člověk v lese udělá, letí rovnou do koše. Jenže to je úplně jedno. Důležité totiž je v tom lese být, vnímat ho a nechat se pohltit jeho kouzlem.

(Velmovice, 2018)

Jedna z nejtěžších věcí na tom je kontrast. Když do lesa proniká světlo slunce, je těžké správně exponovat. Fotka nahoře mohla vzniknout díky záporné kompenzaci expozice. Kdybych nechal foťák, aby zvolil nastavení sám, polovina z toho by byl bílý přepal. To je ale nepodstatné. Díky ulici jsem se naučil hledat linie. Kupodivu i v lese se jich dá docela dost najít. Na tříkrálovém výletě v lesích okolo Chýnova jsem se o kompozici docela dost naučil.

(Velmovice, 2018)

Tahle fotka je focená s bleskem. Je tady protisvětlo. Dáma v popředí by bez blesku měla úplně tmavý obličej. Už jsem se naučil to poznat předem. A aby to nebylo úplně zřejmé, že to je přiblesknuté, používá se v nastavení foťáku tzv. kompenzace zábleskové expozice. Tady v lese, když jsem fotil lidi, skoro vždy jsem použil blesk, protože světlo je v lese složité. Je v nem hodně stínů a subjekty se neustály stavěly do protisvětla. Ošemetné na focení. Mohl jsem aspoň trénovat. Les, linie a světlo.

(Velmovice 2018)

Nedávno jsem psal tady v deníčku, jak těžko hledám kompozici pro focení na výšku. Les jakoby k tomu sváděl. Je v něm tolik vertikál, že prostě musíš otáčet foťák o devadesát stupňů, ať chceš nebo ne.

Byl to krásný den s krásným světlem. A světlo se nám pomalu vrací. Už se moc těším na prosluněné podvečery v ulici.