Odrazy a iluze

Fotky s odrazem se mi líbí. Je v tom kus iluze, který mate. Na první pohled nevíš. Čím víc, tím lépe, ale nesmí se to přehnat. Někdy je to taková malá záhada, ale měla by být, myslím si, vyřešitelná. Bez nápovědy mě to nebaví.

Výlohy. Zrcadla v pasáži. Reklama na zastávce tramvaje vržená do zadního plánu scény. Kaluže a jiné vodní plochy. Kovové monumenty. Nebo jejich vhodné kombinace.

Líbí se mi na místě chvíli okounět a hledat zajímavé úhly. Někdy se na to samé místo vrátím a podívám se na něj ještě jinak. Třeba tady nedaleko Národní třídy jsem byl potřetí, než jsem našel zajímavý záběr.

(Charvátova, Praha 2017)

Především si myslím, že je u těchto fotek důležité, aby bylo něco v popředí, co obrázek ukotví v realitě. Bez toho to podle mě moc nemůže fungovat. Pozorovatel by měl dostat šanci pochopit, o co jde a jaký je kontext scény.

Nepřipadá mi na škodu, když při focení kolmého odrazu zůstane ve fotografii i autor. Pod úhlem 90 stupňů, se tomu dá vyhnout jen těžko. Mám ale radši, když to není na první pohled patrné a když muž s foťákem nevyčnívá. Líbí se mi, když tam je, to ano. Ale líbí se mi, když nedominuje. Měl by být, myslím, pouhou součástí dění. Ještě raději mám, když se na fotce najdu až s odstupem času a ne hned napoprvé. Je to taková hra "najdi muže s foťákem".

(Vinohradská, Praha 2017)

A pak jsou tu louže. Teda, jenom někdy samozřejmě. Shledávám je na focení jako mimořádně obtížné téma. Jednak proto, že úhel, pod kterým fungují, je velmi úzký. Také proto, že když už někde nějaká louže je, ne vždy je u ní zajímavý motiv. A když už tam zajímavý motiv je, často leží mimo úhel vhodného odrazu. No a dlužno říci, že i lidi někdy koukají dost divně, když jim fotíš nohy.

(Národní třída, Praha 2017)

Můj bráška je malíř. Táta taky. S bráchou jsme nedávno řešili otázku, zda je složitější udělat obrázek na výšku nebo na šířku. V malbě je údajně snažší dát formát na výšku. Za sebe souhlasím, většina mých maleb a kreseb je na výšku. Co se fotky týče, mám to přesně naopak. Připadá mi, že je mnohem těžší fotit na výšku. Jako kdyby to bylo kontraintuitivní a nepřirozené. Fotky s odrazem kupodivu na výšku fungují. V tomto deníkovém záznamu dokonce ani jiné nejsou.

(Masarykovo nábřeží, Praha 2017)