Když světlo odejde a ulice zmlkne

Když jsem byl před pár dny na Vítkově, měl jsem štěstí. Svítilo to nádherně. O to těžší pak bylo dostat se do tvůrčího tunelu v den, když na Prahu padla mlha. Myslím si, že fotit za jakéhokoliv počasí má svůj smysl. Město vypadá jinak a oko se chytá jiných věcí. Jako kdyby se kreativita rodila z omezení, která jsou jí kladena. Nutnost adaptace bolí a musíš se dívat jinam.

Praha je vskutku stověžatá, říkal jsem si tady v tom zákoutí.

(Vítkov, Praha 2017)

Krása i úskalí ulice je v tom, že tě neustále nutí se měnit. Mění se počasí. Mění se lidi. Mění se nálada, reklamy, výlohy i graffiti. A ty se musíš měnit taky. Město je v neustálém pohybu, výsledkem čehož je nutnost přizpůsobit se a nalézat v sobě pokoru. Je velmi snadné se litovat, protože není světlo a nic se kolem neděje. Tyhle vnitřní dialogy ovšem zabíjí tvořivost. Oko, hledáček a nohy. Na ničem jiném přece nezáleží. Ulice tě neustále nutí přijmout změnu. Ulice není jen konfrontace s lidmi a se sebou samým. Je to konfrontace s pomíjivostí všeho a s vlastní bezmocí. Kdykoliv si předem v hlavě vysníš, jaké to bude a jaké to chceš mít, vytváříš si zbytečnou bolest. Zabiješ tak tvůrčí proces dřív, než vůbec začne.

(Vítkov, Praha 2017)

Některé pouliční fotky vzniknou z čistého zoufalství. To se pak vrátíš domů a připadá ti, že jsi nic nevyfotil. Z čtyř stovek ti zbyde patnáct, které se nakonec smrsknou na dvě. Procházíš to a nevidíš tam skoro nic. Jenže pak se k těm obrázkům vrátíš za týden. Bylo to opravdu tak hrozné? Fotkám svědčí čas. Bezprostředně po vyfocení jsou kontaminovány zkušeností. Čas to všechno smyje. Už za pár dní jsou jasnější a najednou se tam něco objeví. Pozoruhodné na tom je, že s odstupem času tě nejvíc zaujmou fotky, od kterých jsi v okamžiku vzniku nic nečekal. A během postprodukce byly poněkud otravné. Kéž by se dal ten cenzor a filtr nějak vypnout. Jenže pak by se asi všechno vyprázdnilo.

Ulice je boj. Neustálé zrcadlení. Jak nahoře, tak dole. Přijetí změny. Jednou je ulice zalitá světlem a plná inspirace a hned druhý den se odmlčí. Ze špatných fotek se stávají dobré a z dobrých špatné.

Tady ta fotka mě bavila. A pak jsem zjistil, že tam nic není. Jen se tak dívá a mlčí.

(Na Poříčí, Praha 2017)