Inspirace: Seamus Murphy & PJ Harvey

Inspirace je volný seriál o fotografech (poslední díl zde), kteří mě inspirují a baví. Seamus Murphy je jedním z nich. Paradoxem je, že jsem ho vlastně vůbec neobjevil přes fotky, ale přes hudbu. O muzice si ale něco povíme později.

Seamus Murphy je známý dokumentarista a kameraman. Není primárně pouličním fotografem, i když i k tomuto žánru se dostanu. Většina jeho práce přibližuje lidské příběhy v místech přikrytých závojem utrpení a ignorace. Fotí to, co nechceme nebo nemůžeme vidět, protože to je příliš daleko, nebo je to příliš složité pro média, která tolik milují aktuálnost, šablony a jednoduché příběhy.

Jaká vlastně je jeho práce? Popisná, příjemně obyčejná, ale i brutálně drásavá. Seamus Murphy je nekomplikovaný, emotivní, lidský. Většina jeho černobílých fotografií má co do technické stránky podobé vizuální podání jako je to, o které se snažím sám. Domiuje mu zrnitost typická pro starší kinofilmy.

(Z cyklu A Darkness Visible: Afghanistan, Seamus Murphy)

Mezi jeho reportážními pracemi najdeme i cykly jako je např. England, kde se vyskytuje celá řada inspirativních fotek z ulice. Vyznačují se přímočarou, až zdánlivě ledabylou kompozicí, přirozeně pouliční atmosférou a lehkým vtipem. Například tady ta fotka s laškovnými diagonálami.

(Z cyklu England, Seamus Murphy)

Jeho práce si ke mně nicméně našla cestu přes hudbu. V roce 2008 navštívila jednu z jeho výstav věnovanou Afghanistánu bristká zpěvačka Polly Jean Harvey. Do té doby se neznali. Poměrně záhy si umělecky porozuměli a následná spolupráce měla vliv na tvorbu obou z nich. Je to jeden z těch příběhů v oblasti estetiky, který je zajímavý svou zápletkou i výsledkem.

Prvním společným počinem byla práce na videoklipech k desce Let England Shake, během níž vzniklo dvanáct vizuálně velmi poutavých videí. Některé ze scén spatřily světlo světa také v podobě pouličních fotografií, které lze najít v autorově fotogalerii.

(Z cyklu England, Seamus Murphy)

Díky oboustranně plodné spolupráci začalo další album PJ Harvey vznikat během cest po světě, kde Seamus Murphy působil zároveň jako dokumentarista. Tímto způsobem vznikala současně hudba, fotografie i video. Objevuje se v nich mimo jiné Amerika, Kosovo a Afghanistán. Deska se jmenuje Hope Six Demolition Project a jejím ústředním tématem je duše ulice a její příběh.

Titulní písní je Community of Hope, jejíž videoklip, příběh i slova jsou pro mě esencí pouliční fotky. Je v nich lidský rozměr a duše ulice. Motivem je vládní demoliční projekt Naděje č. 6. Podstatou projektu je změna ze staré zástavby pro chudé, která je srovnána se zemí a nahrazena zástavbou pro střední třídu bez ohledu na sociální aspekt celé věci. Videoklip k ní je pro mě oslavou pouliční fotky v pohybu.

(Community of Hope, PJ Harvey, Seamus Murphy & náhodní kolemjdoucí)

Co se dá od tohoto fotografa naučit? Především jednoduchosti a důrazu na hlavní motiv. Kompozice může být i úplně primitivní. Důležitá je hlavně emoce. Připadá mi to jako jedna z nejtěžších věcí. Fotka může mít krásné diagonály, barvy, světlo i stíny, ale emoce je její korunou, bez níž bude v obrazu vždycky něco málo chybět.

(Z cyklu England, Seamus Murphy)