Dva milé vánoční komentáře

Není to vlastně až tak podstatná událost, ale rád bych si ji do deníčku zapsal, aby nezůstala zapomenuta. Před asi měsícem jsem našel na sociálních sítích skupinu pouličních fotografů jménem Street Report. Je to skupina velmi milá a otevřená. Často ji používám jako takový "lakmusový papírek", když mám o nějaké fotce pochybnosti.

Jednou za několik týdnů se v ní vypisuje fotografická soutěž na zvolené téma. Před vánoci to bylo, jak jinak, téma "Čas předvánoční". Ve výběru deseti nejlepších se umístily dvě moje fotky. Pouliční fotograf Petr Svoren, který výsledky vyhlašoval, napsal ke každé z vítězných fotek také komentář o tom, co v nich vidí. Zapisuji si je do deníčku pro archivní účely.

(kostel Stětí svatého Jana Křtitele, Praha 2017)

Také jeden z favoritů soutěže! Krásná fotografie. Opět dětské oči, zahleděné, plné důvěry, vnímavé, pozorujíc stejný svět jinýma očima. Vánoční doba přináší tolik podnětů, tolik nových zážitků, takových, které se ukládají na celý život, který mají tihle krásní prckové před sebou. Pomozme jim uložit jenom to nejkrásnější, jednou je to bude dobíjet a pomáhat. Tato fotografie dokonale rozkrývá jejich pocity, důvěru, jistotu v okolí, v rodiče, sourozence. Nechme jim to vše co nejdéle. (Petr Svoren pro skupinu Street Report)

Je zajímavé, co na fotce vidí nezaujatý člověk neznajíce okolnosti jejího vzniku. Fotografie vznikla v kostele Stětí svatého Jana Křtitele ve staré Hostivaři. Je to kouzelné místo. Částečně románský, moc moc starý kostel. Na fotografii jsou děti zpívající koledy pro své rodiče. Bylo na chvíli zhasnuto, jediný zdroj světla byly jejich svíce. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem byl v ten okamžik tak blízko.

(Toulcův dvůr, Praha 2017)

V každém je jiná dušička, ovšem s výrazem dospěláka hrají svoji roli. Na všech je vidět snaha, aby nic nezkazil, očima hledajíc rodiče, ségru či bráchu. Je na všech vidět odhodlání předvést se co nejlépe, ukázat co jsem se naučil, dát radost a po představení očekávají pohlazení, poděkování a ocenění. Fotografie je prostě zázračná svým okamžikem. Hle, z andílků jsou na okamžik andělé… ta chvíle nezapadne, zůstane v paměti a třeba i vytištěná na papíře. (Petr Svoren pro skupinu Street Report)

Opět zajímavý vhled do fotografie dobře odrážející okolnosti, za nichž vznikla. Fotka je pořízena v zákulisí, těsně před dětským vystoupením na jarmarku na Toulcově dvoře v Hostivaři. Všude kolem byla spousta rodinných příslušníků a bylo velmi těžké najít čistou kompozici. Na krátký okamžik mi mumraj dětí a rodičů nabídl tuhle pohádkovou scénu.

Většina mých zápisků obsahuje tři fotografie. Proto si sem dám ještě jednu, aby to bylo úplné. Také ji pošlu do soutěže, aby to bylo kompletní. Konkrétně do soutěže o krásách zimy, kterou vypsala Česká pohanská společnost. Sice to není zasněžená krajina, ale Morana přece může čarovat i ve městě na ulici. Krajina pomíjí pomalu. Na mě až moc pomalu. Za to lidské okamžiky, ty jsou moc a moc prchavé. Fotky z ulice pro mě mají nedocenitelnou hodnotu. Zachycují něco, co trvá jen několik vteřin či jejich zlomek.

Někdy je fotka to jediné, co zůstané po nebohém sněhulákovi, co zakopnul cestou z hospody Na Kačabce.

(Selská, Praha 2017)